Prohra v Deštném bolí. Prohra v Deštným bolí jako naražený žebro se kterým se nedá zhluboka nadechnout, bolí jako koňar z plnýho běhu, bolí jako když si někdo vedle tebe pochutnává na tataráku a ty máš  mononukleózu.

Do Deštnýho se jelo s očekáváním, co předvedeme, nebo spíš co předvede Deštná. Přecejen po poháru s Čermnou se toho moc předvíst nedalo. Soubor Deštný byl novej, novej mladejch běhavejch kluků, ze kterejch bylo cítit, že nic než výhru neberou. Jenomže Žďár se i v trochu improvizovaný sestavě zdál v 1. poločase velmi konkurenceschopný a deštenský funkcionáři se  drbali za hlavou, jestli ty mladý běhavý kluci co je koupili za tržby z vleků, budou schopný Žďár přehrát. Maliňák to totiž na stoperoj zvládal celkem brilantně a Bohouš vepředu lecos uhrál. Navíc když Jarka Davidů frnknul z brejku a vsítil na 1:0 pro Žďár. To tamních 10 diváků celkem čumělo, co se to na jejich větrných pláních děje.

Do druhýho poločasu nastoupilo Dešteňáků ne 11, ale 11 a půl. Začátek druhý půle jsme celkem chytli a Deštnou do ničeho nepustili. Jenže pak přišel roh a nikdo to nedokázal jak se říká odmáznout a bylo vyrovnáno. Byla z toho cítit trochu laxnost. Domácí se tím chytli a postupně přebrali otěže. Možná zlomový okamžik zápasu se odehrál, když byl Nedy dost nevybíravě faulován domácím bekem, kterej už měl kartou. Ať si říká kdo chce co chce, ten hráč měl dostat 2. žlutou a jít ven. To se ale nestalo. Našim hráčům postupně ubývaly síly a Deštná se v pohodě bránila a hru celkem kontrolovala. Čas kvapil a vypadalo to už na zisk bodu, jenže po zazmatkování Maliny a Cáby se do sóla dostal Kříž, který nás 4 zesměšnil a vybídl spoluhráče ke skórování. Ten bohužel neodmítl a rozhodl o třech bodech pro domácí.

Příští týden se krutou prohru pokusíme napravit s Petrovicema (v soboru o páté odpoledne).

Žďár!

Zanechte vzkaz