Kromě vstupu Michala Vacka do manželského chomoutu se samozřejmě odehrál i další zápas okresní Synot ligy a to na žďárském playgroundu. Soupeřem žďárskému souboru bylo mužstvo Černíkovic, jež utrpělo v předchozím kole hodně těžkej vejprask na půdě vždy mokré a hrbolaté Javornice, kde se standartně trávník stříhá do výšky 15 cm, aby tak hra měla pořádný spád.

Žďár ač oslaben o svého šutéra Vacka, který měl v době výkopu určitě radostnější starosti a náladu, šel do zápasu s jasným cílem vyhrát už jenom kvůli příjezdu létajícího právníka Moravce, který celý týden motivoval mužstvo neustálými emaily, že se bude jezdit po prdeli. Po prdeli jezdili tito borci:

 Im Tor:

Šrajbr (alias Tormann für die Heimspiele )

Abwehr:

Teppichverkäufer Burda,  Kommerzbankdirektór Rydrych,  Polizist Schoda, fliegender  Jurist Moravec

Mittelfeld:

 David – Malijovský – scan holení soupeřů Nedomanský, Lehrer Přibyl

Im Angriff

týnišťské duo

 Winkler -  Maleček

Spieler zur Abwechslung: Šumpík, Gavula, Plíhal, Cabalka, Křížek.

Žďárští borci posilnění k zápasu dobrůtkami od ženicha Vacka  diktovali tempo hry od prvních minut, ale přecejen chvíli trvalo než se žďárský motor dostal do vyložených šancí. Ty přišly už v první dvacetiminutovce, když měl pozdější hrdina zápasu dvakrát gól na kopačce . Při prvním jeho průniku do vápna, hledíc brankaři tváří v tvář, neprocpal míč do branky a brankař hostí míč vyrazil na roh. Při druhé šanci bohužel nedokázal po přiťuknutí Winklera přehodit již ležícího bezmocného brankaře a opět mu pouze zmasíroval tělo svojí pumelicí. O slovo se občas přihlásili i hosté, když po neúspěšných útocích domácích utržili merunu a hnali se jako stádo nadržených slonů přes zatuhlou  a na patách stojící žďárskou obranu, která směřovala svoje myšlenky k  lahvím Chequevary stojících na stole kabiny. Hosté si ale vždy buď přihrávali tak dlouho, až se dostali do postavení, ze kterého mohli ohrozit tak leda borovici  stojící v 5. řadě za brankou, nebo se jim pod nohy vrhnul žďárský Oliver Kahn a bylo po šanci. Když ani domácí Moravec neodsoudil svojí hlavičkou hostujícícho gólmana k breku z obrženého gólu, vzal si vše do parády Winkler, jenž si přiťukl s opilým Malijovským a štrádoval do vápna, kde byl ale surově  odmítnut tělem hostujícího hráče ->PENALTA. Opět se ukázalo, že kopat ve Žďáru penaltu není žádná prdel. Nikdo kopat nechtěl, Mára Winkler byl totiž ještě otřesen z bodychecku a Malinak viděl balon ještě 2x  a tak vyšla volba na Petra Rydrycha, jehož pokus sloupnul barvu na v létě natřené levé tyči hostující svatyně. Poločas tak byl 0:0.

Jako mávnutím kouzelného proutku a použitím netradičních trenérských metod ( sprchování studenou vodou, vypití decky rumu) se povedlo trénérovi Karlu Marčíkovi vyléčit střeleckou impotenci. Odehrávala se 55. minuta, když si Winkler došel ve středu hřiště pro balón, nasměroval ho do levého křídla na Malijovského, který mu vzápětí kulatý nesmysl vrátil, Winkler našel na pravé straně neomylně Davida, který přiložil svojí placírku ladně a rázem to bylo 1:0. Všichni si oddechli a to včetně Šumpíka na střídačce, který radostí málem prorazil plech střídačky, čímž by odsoudil Fibikara k ještě delší pauze, protože hrátky s plechy má přece tak rád. Sedm na mašličku utažených stehů na jeho koleně budiž důkazem.

Na druhý gól publikum nečekalo dlouho, po akci z pravé strany procedil po závaru míč do sítě Winkler, jehož šajtle by brankaři otočila ruce. K jeho štěstí byl však zavalen svými spoluhráči, když neudržel střelu, Maleček ho o balón oloupil, přestože se na něj pověsili dva obránci, kteří ho pro jistotu i s  brankařem zalehli, aby tak akci ukončili. Jenže míč se dostal k Winklerovi, ten vizuelně zkontroloval, jestli se už všichni hráči poroučeli k zemi a šajtlí poslal loptu do sítě.

Tento masochystický soubojve vápně vlil Malečkovi krev do žil. Po přihrávce do křídla ukázal záda jednomu z obránců a pak krásnou křižnou střelou stanovil skóre na 3:0.  Za tohoto stavu proběhlo střídání na domácí straně, na plac šli Gavula, Plíhal, Šumpík a Křížek. I nadále ale přitahoval pozornost domácí Maleček, kterými dalšími dvěma góly zostudil soupeře, přičemž hlavně jeho 3. gól byl výstavní. Perfektním zpracováním si na kraji pokutového území míč připravil do střely a rychlostí světla zasadil balon na vzdálenější tyč.

Kromě gólů byly vidět i jiné zajímavé scény. Malijovský názorně předvedl při jednom z faulů, jak vypadá křik ženy při znásilnění a Josef Šumpík zase ukázal, jak umí při sprintérských soubojích rozpálit svoje měděný dráty, které každodenně fasuje ve své fabrice.

3. poločas byl tradičně neskonale dlouhý a objemově bohatý.

Na Žďár!

 

3 odpovědí do “Demolice Černíkovic”

  1. Jiřík Burdů says:

    musím říct, že jsem si pobrečel už při čtení sestavy a článek tomu nasadil korunu

  2. Míra Šrajbr says:

    Teda to je fakt hlína kdo si to přečte tak chcípne smíchy!!!

Zanechte vzkaz